Obrana a strategie

Článek analyzuje aktuální bezpečnostní hrozbu - ; proliferaci zbraní hromadného ničení (ZHN) - ; z hlediska koncepce aktérů. Proliferace ZHN je iniciována aktéry, kteří usilují o vlastnictví těchto zbraní (v současnosti především tzv. "darebácké státy" a teroristické skupiny). V některých případech proliferační obchody probíhají za angažovanosti zprostředkovatelů (mj. "třetích států", skupin organizovaného zločinu apod.). Původci nebo dodavatelé proliferačního zboží jsou státy, firmy, vědci apod. Různí aktéři bojují proti proliferaci (státy a jejich specializované instituce, mezinárodní organizace, nevládní organizace).

Článek shrnuje současné teoretické přístupy k operačnímu plánování, které vycházejí ze základních doktrinálních dokumentů ozbrojených sil ČR a NATO (Doktrína AČR, Doktrína pro operační plánování a Směrnice pro operační plánování - ; GOP). Na základě osobních zkušeností z realizace operačního plánování v operaci ALTHEA, která je vojenskou misí Evropské unie na území Bosny a Hercegoviny, kde zastával autor článku funkci vedoucího skupiny operačního plánování plánovacího oddělení při velitelství EUFOR v Sarajevu, předkládá specifika reálné praxe při plánování operací na podporu boje proti organizovanému zločinu.

Vojenské aspekty mírové dohody uzavřené mezi bývalými znesvářenými stranami jsou základem pro vypracování operačního plánu mírové operace. Úkoly vyplývající z operačního plánu mají zásadní vliv na konkrétní použití sil a prostředků AČR v mírové operaci. Potenciální použití sil a prostředků AČR v mírové operaci odvisí od různorodého spektra mírových operací, kterých se může AČR v budoucnu účastnit.

Článek se zabývá trendy vývoje bezpilotních prostředků (Unmanned Aerial Vehicle - ; UAV), které v koncepci NEC představují důležitou technologii. Pojednává o jejich významu, oblastech jejich vojenského využití a problémech interoperability v rámci NEC. Uvádí časovou dostupnost operačních požadavků na technologické komponenty bezpilotních prostředků, trendy jejich postupného nasazení v různých misích a hlavní oblasti orientace jejich výzkumu a vývoje.

Since the terrorist attacks of September 11, 2001, the United States of America has been waging the so called "war against terrorism". There are, however, number of pitfalls associated with such an approach. In place of a vaguely defined and elusive broad concept represented by the "war against terrorism", the United States should adopt a clear and narrowly formulated strategy. The Bush administration should be realistic about its ability to eliminate terrorists all around the world. It should concentrate its wartime efforts on those areas only that are vital for terrorists´ ability to plan and operate; target those global terrorist organizations that pose the most immense and serious threat to the United States; and neutralize those political motives and underlying conditions that spawn terrorist attacks in areas most at risk. This article points to this direction. It articulates an alternative policy toward terrorism and provides guidelines for its implementation. The rationale of the proposed approach is evident after examining seven objectives of this policy. The costs, benefits and risks associated with these objectives are set forth, and the defining question is posed for the Bush administration: What is the end state of the "war against terrorism"?

Článek definuje koncept nebezpečnosti, který chápe jako syntézu pojmů: hrozba, riziko a ohrožení. Autor zmíněné termíny nově definuje a nabízí koherentní klasifikaci hrozeb a rizik v 21. století.

Vymezení vojenské vědy z pohledu jejího rozsahu a složitostí. Článek charakterizuje její předmět a obsah. Ukazuje na provázanost s vědami přírodními, technickými i společenskými, které tvoří systémy jejího systémového okolí. Popis vzájemných vazeb pro objektivizaci odpovídajícího řešení problematiky ozbrojeného zápasu a s ním souvisejících problémů.

Článek se zabývá úvahami nad koncepcí zpracování strategického materiálu "Dlouhodobý výhled rozvoje rezortu obrany" s cílem budovat ozbrojené síly s jen potřebnými schopnostmi pro dané (pro ČR mírové) období. Válečné schopnosti budovat až ve "varovném období - ; době". Vychází z předpokladu, že válečný konflikt proti ČR a jeho spojencům není v 10 letech pravděpodobný.

Článek pojednává o analýze informačního zabezpečení 49 významných institucí, které se zabývají strategickými studiemi. Článek se snaží ukázat míru informatizace sledovaného vzorku institucí.

Smyslem eseje je ukázat, že v současné situaci by pouze nezavedení omezeného protiraketového systému mohlo způsobit změnu stávajícího stavu. Došlo by tak k narušení stabilní strategické situace. V předloženém příspěvku do stále probíhající diskuse o činnosti omezených protiraketových systémů autor argumentuje, že tato tvrzení jsou dokazována na případě zavádění systému Národní protiraketové obrany (NMD) USA. Článek následně dokazuje, že pouze nezavedení systému NMD by mohlo ohrozit současnou strategickou stabilitu, což je chápáno jako na mezinárodní scéně panující stav bez jaderné války. Nejde ale o změnu vztahu vyrovnaných aktérů, např. vztahu Spojených států amerických a Ruské federace, protože NMD je omezený vojenský systém, který z pohledu USA eliminuje hrozby typu Írán nebo Severní Korea.

Článek se zabývá proměnami švédské bezpečnostní politiky od roku 1814, kdy Švédsko poprvé vyhlásilo neutralitu. Analyzuje postavení Švédska v evropských bezpečnostních vztazích ve 20. století, především během první a druhé světové války a studené války. Mapuje švédské bezpečnostně-politické koncepce z let 1956, 1992 a 2002. Popisuje změnu švédské bezpečnostní politiky na počátku 90. let, která vedla k rozhodnutí o vstupu do EU, a hledá příčiny této změny. Zabývá se švédskými bezpečnostními prioritami ve vztazích s EU (rozšiřování, severská spolupráce, větší otevřenost a krizový management), OSN, NATO a WEU. Konečně také nastiňuje problematiku reformy švédské obranné politiky a modernizace ozbrojených sil.

Práce se zabývá otázkami řízení vojenských schopností s těžištěm v personálním managementu. Autor zdůrazňuje absenci teoretických pramenů ve sledované oblasti a některá východiska pro teorii lidských zdrojů v rozvoji vojenských schopností.